Osvětim 2024

Ve středu 15. 5. 2024 se žáci deváté třídy opět vydali s již osvědčeným průvodcem, panem Pavlem Kočím, do polské Osvětimi. Zde navštívili Státní muzeum Auschwitz–Birkenau, kde se díky skvělému výkladu pana průvodce, Arkadiusze Markowského, dověděli spoustu nových informací. Pokud bychom měli popsat celý den třemi slovy, napadá mě klid, vážnost a důstojnost.

Nyní „předám slovo“ našim nejstarším žákům, aby nám popsali své nejsilnější dojmy.

Pro mě osobně to byl moment, když jsme v Osvětimi stáli na místečku, kde se kdysi popravovalo, a měli jsme se vydat do plynové komory. Všechno to na mě dolehlo a já jsem tam jen stála a přemýšlela, jak se lidstvo mohlo dopustit takového zla….

Pro mě byl nejsilnější okamžik v Březince, když nás náš průvodce, pan Arkadiusz Markowski, provázel jedním z baráků a vyprávěl o tom, jak tam lidé žili. Samozřejmě na mě zapůsobily i vlasy, které jim byly ostříhány a poslány do Německa. Nechápu, jak si někdo z toho mohl něco koupit….

Myslím si, že by každý měl aspoň jednou za život vidět Osvětim. Hodně jsem nad tím přemýšlela a napadlo mě, kde vzali lidé takovou jistotu a moc, aby mohli druhé lidi zavírat do koncentračních táborů a zabíjet je. Nejsilněji na mě zapůsobila plynová komora, dále záchody a ubikace pro vězně.

…. Na konci první části prohlídky jsme navštívili plynovou komoru. Když jsem tudy procházela, viděla jsem škrábance na zdi a vypadalo to opravdu děsivě. Ani si neumím představit, jaké utrpení tam museli lidé zažívat. Doufám, že se takové peklo na zemi nebude nikdy opakovat.

Nejsilněji na mě zapůsobilo, když jsem procházela kolem všech věcí obětí, jako byly boty, zavadla a nádobí. Pomohlo mi to udělat si přesnější představu o tom, kolik nevinných lidí zde zahynulo. Z vyprávění pana průvodce si mi zdálo nejhorší, že doktor Mengele se k dětem, na kterých následně dělal pokusy, choval tak, jako kdyby mu na nich opravdu záleželo. Dával jim sladkosti, vozil je po táboře...

V koncentračním táboře Osvětim jsem viděl, jak tam lidi žili pod vládou Němců. Nejsilnější zážitek byl, když jsem viděl fotky vychrtlých dětí nebo když jsem se dozvěděl, jak spali…

Jeden z mých nejsilnějších dojmů je ten, jak jsme byli v budovách pro vězně a měli tam vystaveno několik věcí, které po vězních zbyly. Byly to kufry, boty a především vlasy. Když jsme se potom přemístili do Březinky, ohromila mě rozloha celého tábora nebo také obrovské plynové komory, kde umírali vězni.

Fotogalerie