V prosinci se čtvrťáci nemohli dočkat Vánoc. Neustále jsem slyšela kolem sebe: „Už za dvacet dní budou Vánoce!“ nebo „Paní učitelko, těšíte se taky na Vánoce?“ Postupně se nám ve třídě objevil adventní věnec a stromeček od Ellinčiných rodičů, Lilinka přinesla maličký stromeček na stůl, Anetka dodala krásné jesličky. A já jsem začala dumat, jak bychom si Vánoce přiblížili i ve čtení. Prolistovala jsem několik knížek, přečetla pár příběhů, než jsem vybrala pohádku „Podivná noc“ od Františka Kožíka. Příběh je pravda trošičku delší a její přečtení nám zabralo několik hodin čtení, ale dětem to kupodivu vůbec nevadilo.
Navíc kolem mě začaly hustě chumelit následující otázky.
Pepa Ř: „Jak to dopadne?“
Jožka M.: Paní učitelko, můžu říct, o čem jsme četli naposledy?“
Eliška s Aničkou: „Paní učitelko, na co máte ty maňásky ve skříni?“
Já: „No, na co jsou maňásci?“ Aniž bych se nad tím víc zamyslela, jsem vyhrkla: „Když budete šikovní, příběh hezky a pozorně dočtete, napíšu Vám scénář a můžeme si jej zahrát.“
Čtvrťáci: „Supeeeeeeeeeeer!“
Anetka: „Můžu být Murka?“
Tom: „A já Rek?“
Všichni se hlásili a překřikovali. Každý chtěl hrát svou oblíbenou postavu.
Protože jsem takovou reakci vůbec nečekala, jsem jen opatrně odpověděla: „Jasně, určitě se dohodneme. Není důvod se dohadovat.“
Nastaly vánoční prázdniny, překulil se Nový rok a milé děti se začaly připomínat. Nezbylo mi tedy nic jiného, než si jeden večer sednout ke stolu a napsat slibovaný text. Vše mi značně usnadnil i příchod skvělé kolegyně Katky Jáchymkové, která nám všemi silami pomáhala přenést naši pohádku z papíru na „jeviště“.
Zkoušeli jsme, upravovali, měnili a zase zkoušeli a zkoušeli….
Postupně jsme zaangažovali i paní ředitelku, která ve výtvarné výchově dotvořila s dětmi krásné kulisy, plakáty a ostatní potřebné rekvizity.
V den vysvědčení jsme dali prváčkům a druháčkům malý dárek. Předvedli jsme jim výsledek naší dvouměsíční práce. A jestli chcete vidět, jak se jim naše pohádka líbila, klikněte na fotogalerii.
Jana Stránská, Katka Jáchymková a čtvrťáci