Já a pan Hněv

V období pololetních písemek jsme si s páťáky záměrně udělali prostor pro něco stejně důležitého jako školní znalosti – pro práci s emocemi. Emoce k nám patří. Nejsou špatné ani dobré – jsou informací o tom, co se v nás děje. A když se na ně dokážeme v klidu podívat, často samy ztratí svou sílu. Přečetli jsme si knihu Já a pan Hněv, u které si děti představovaly, jak jejich pan Hněv vypadá. Při poslechu hudby svou představu ztvárnily na papír. Společně jsme vymýšleli, co pomáhá, když přijde silný vztek – vytvořili jsme návrhy na osobní „první pomoc“. Na závěr jsme si zahráli Emoční zahradu – hru, ve které děti sdílely zážitky, radosti i smutky, objímaly se, smály a dělaly si navzájem radost. Tato hodina byla prostorem pro zastavení, vnímání sebe a bezpečné sdílení. Právě to děti v dnešní uspěchané době potřebují možná ještě víc než vzorečky a poučky.