Naše letošní ročníková hra nesla název Světem knížek. Celým školním rokem nás provázeli ilustrátoři dětských knih. Seznámili jsme se např. s dílem Josefa Lady, Heleny Zmatlíkové a mnoha dalších. Vyhledávali jsme zajímavosti z jejich soukromého života a pátrali po jejich výtvarných úspěších. To vše bylo potřeba zaznamenat co nejpřehledněji do pracovních listů a založit do žákovského portfolia. Ani jsme často netušili, kolik knih s jejich kresbami a ilustracemi doma máme. Stačilo jen prozkoumat domácí knihovničky nebo poptat se babiček a dědečků. Knihy, které jsme přinesli do školy, byly zdrojem naší inspirace ve slohových či literárních úkolech. Někteří z nás se jimi nechali inspirovat a využili je k domácí četbě. Na konci každého měsíce jsme vybrané knihy prezentovali svým spolužákům. Ve výtvarné a pracovní výchově jsme se snažili vypozorovat, čím byl každý ilustrátor výjimečný. Jejich ilustrátorské umění se často objevuje i ve filmové tvorbě, a tak jsme si také pouštěli nejrůznější filmové ukázky nebo virtuální prohlídky z jejich výstav. Na herním plánku, který si každý sám vytvořil hned na začátku školního roku, se tak postupně plnila jednotlivá pole. V červnu nás čekal slavný ilustrátor Zdeněk Burian. Nejvíce se nám zalíbily jeho kresby dinosaurů a pravěkých lovců. U příležitosti naší přespávačky ve škole jsme tedy absolvovali noční bojovou hru s názvem Cesta do pravěku. Posledním úkolem letošního roku bylo prozkoumat blízké okolí a zjistit, které prehistorické rostliny je možné vidět ještě dnes. Docela nás překvapilo, kolik takových rostlin kolem nás je, a některé z nich máme přímo ve škole. Většina se od dob před mnoha miliony let lišila jen velikostí. Z odumřelých těl těchto rostlin pak o mnoho milionů let později vzniklo černé uhlí. A tak jsme si znovu ověřili, jak spolu informace souvisí a co všechno jsme se díky naší celoroční hře naučili.