ŠKOLA V PŘÍRODĚ
První naše cesta vlakem, vůbec jsme se nebáli,
přežili jsme snad zázrakem, deštné mraky zahnali.
Na penzion Na lůkách vláčeli jsme zavazadla,
převýšení nás zaskočilo, únava však rychle spadla.
Na kopečku v přírodě vůkol hory, lesy, stráně,
po vydatném obědě šplháme se svižně na ně.
Sportování - jasná věc, drápeme se na pařez.
A když těla sportem zkleslá osvěžíme koupelí,
Světla už jsou dávno zhaslá, my ležíme v posteli.
V úterý nás budí usměvavý den,
do batůžků hážem řízky, vyrážíme za sluncem.
Do Rožnova do skanzenu, okruhy nás čekají,
suvenýry, pak frgály všem dětičkám chutnají…
A když těla unavená dovlečeme na hotel,
stačí krátké osvěžení, vyrazíme zase ven.
A co středa připraví nám?
Rozvodněná Bečva bouří, nikdo z nás si nezaslouží
sedět nad školními úkoly místo výletu do okolí.
Jeden den to vydržíme, společně se zabavíme.
Slabý déšť nám nezabrání vyrazit ven s pláštěnkami.
My se deště nebojíme, za bowlingem odcházíme.
Nejsme z cukru přeci, promočené věci
přes noc hravě usušíme, k přehradě teď odcházíme.
V pátek ráno kufry snesem, cestou necestou i lesem
vydáme se k poslednímu obědu, v duchu myslíme už na rodiče,
na babičku, na dědu…
Cesta vlakem ubíhá, přijíždíme ke staroměstskému nádraží
a konečně ze zad, z rukou odkládáme naše těžká závaží.
Teď už jenom hodně radosti a velké vítání,
uvidíme se zase v pondělí, připraveni rozvíjet zase naše nadání…