PUTOVÁNÍ aneb I cesta může být cíl

My, osmáci, jsme letos vyrazili na puťák. I když jsme nevěděli, co přesně chůze s plnou polní obnáší, těšili jsme se. Ihned po opuštění vlaku nás čekala první zatěžkávací zkouška – výstup na Svatý kopeček nad Mikulovem. Odtud jsme vyrazili na 18 kilometrů dlouhou pouť do prvního cíle – autokempu Apollo v Lednici. Procházeli jsme krásnou přírodou Lednicko – valtického areálu a snažili se nevnímat puchýře, které se nám začaly na nohou houfně objevovat. Do rytmu nám vyhrával náš přítel JeBaL, a tak nám cesta uběhla celkem rychle. I přes noční déšť jsme druhý den pokračovali, abychom viděli Valtice….skutečným cílem se však stal oběd a nákup zásob. Paní Štěstěna si při zpáteční cestě asi vzala dovolenou, neboť nás zastihla bouřka….i když trvala jen asi deset minut, i tento krátký čas stačil na to, aby z nás udělala vodníky….na rozdíl od těch pravých nám ale nekapala voda pouze ze šosů…Čvachtající boty jsme sušili až do rána…. Ale jak říká klasik: „Zážitek nemusí být příjemný, hlavně že je silný.“ Třetího dne vysvitlo sluníčko a v jeho paprscích jsme zhlédli Janův hrad i minaret, dali si výbornou zmrzlinu a fandili našim hokejistům v zápase se Švýcarskem.

Za tři dny jsme nachodili téměř 50 kilometrů, viděli krásnou přírodu i památky, zažili spoustu srandy a získali krásné vzpomínky. A těch pár puchýřů? Na ty už jsme dávno zapomněli.

Fotogalerie