...aneb filcování s babičkou ve 2. třídě
Stará řemesla jsou vždycky úžasná. A protože jsme si o práci, povoláních, i jak se co vyrábí, povídali, děti měly možnost pozvat do školy své blízké, aby nám nějaké povolání nebo řemeslo přiblížili.
Ondřejkova babička má velký koníček. Umí zpracovávat vlnu i srst zvířat a vyrábí z ní spoustu krásných věcí.
V naší škole nebyla poprvé. Ochotně a s láskou dětem často předvádí své umění.
A tak navštívila i naši třídu. Tentokrát jsme se od ní naučili techniku mokrého plstění.
Nejdřív jsme se ale s vlnou i srstí králíka a lamy seznámili, vlnu jsme česali, viděli jsme v akci vřeteno i kolovrátek, a pak jsme se už pustili do práce.
Mýdlo jsme omotali vlnou, namočili a pak hladili, dokud se vlna krásně nespojila. Trvalo to dlouho, bylo u toho hodně pěny a nejdůležitější byla jemnost a trpělivost.
Když se spojily všechny jmenované ingredience a také ochota paní Úrichové, každý si z vyučování odnesl speciální mýdlo, které bude po dlouhou dobu zdobit koupelnu.
Paní Úrichové patří velký dík a my se moc těšíme na další příležitost, kdy nám své řemeslo nebo povolání přiblíží některý další ochotný (pra)rodič.