Školní výlet druháků

Počasí k výletu bylo přímo ideální. Ráno jsme cestovali autobusem  na vlakové nádraží do Starého Města a pokračovali dál vlakem do Kroměříže. Někteří druháci cestovali po železnici poprvé. Přesto, že spoje na sebe rychle navazovaly, cestu jsme zvládli bez komplikací.

Naší první zastávkou byla Podzámecká zahrada, která patří k místnímu zámku. Protože jsme přijeli brzy, měli jsme možnost zahlédnout spoustu zvířat, která se po zámeckém parku volně pohybovala. Kromě pávů byli k vidění králíčci, kachny a husy několika druhů, veverka, která se nás nebála a se zájmem si prohlížela naši výpravu cestující vyhlídkovým vláčkem. Pan řidič nám několikrát zastavil a podrobně popsal zajímavá zákoutí, která nebyla součástí audiokomentáře. Podobný dvůr s domácími zvířaty měla ve svém zámku i proslulá královna Marie Antoinetta ve Versailles. Byla to zvláštní zábava mnoha šlechticů. Protože jsme byli vzorní, pan řidič nás za odměnu svezl až na náměstí, odkud jsme pokračovali k dalšímu zajímavému místu.

Pod místní knihovnou se totiž ukrývá kryt civilní ochrany obyvatelstva, který byl zbudován v 90. letech. Nikdy však nebyl využit ke svému účelu. V případě nenadálého nebezpečí by se zde překvapivě neukrýval nikdo z řadového obyvatelstva, ale jen 30 vyvolených, vysoce postavených představitelů města. To jsme se dozvěděli od paní průvodkyně, když odpovídala na naše zvídavé dotazy.

V centru města jsme se zastavili na vynikající italskou zmrzlinu. Dokud jsme ji nespořádali, nemohli jsme vstoupit do zrcadlového bludiště. To bylo úžasné. V patře bylo bludiště pouze ze zrcadel, v přízemí pak bylo obohaceno křišťálovými skly. Zaujala nás zejména „nekonečná studna“ a kaleidoskopy. Užili jsme si spoustu legrace, když jsme se pitvořili a pozorovali, jak se naše obličeje a postavy legračně protahují a smršťují.

Pak jsme se vydali na zpáteční cestu k vlakovému nádraží. Zde jsme navštívili malé železniční muzeum. Ačkoli to nikdo z nás nečekal, viděli jsme zde Hurvínka. Za jménem pohádkové postavy se ukrýval historický motorový vlak. V hlavní budově jsme si vyzkoušeli zodpovědnou práci výpravčího, přehazovali výhybky a kontrolovali, zda světelná a zvuková signalizace funguje správně. Vše jsme mohli sami obsluhovat a ovládat, což byl pro nás skvělý zážitek.

Na zpáteční cestě už jsme sice byli unavení, ale vrátili jsme se plní krásných dojmů.