Erasmus+ a Severní Makedonie

V průběhu minulého týdne jsme v rámci programu Erasmus+ navštívily Severní Makedonii. Hlavním cílem bylo stínování práce místních kolegů.  Škola, v níž jsme se pohybovaly, disponuje 30 třídami od prvního do devátého ročníku.  Navštěvuje ji celkem 758 žáků. Svou pozornost a péči jim věnuje na 70 pedagogů. Kromě vyučujících se o děti stará výchovný poradce, speciální pedagog a psycholog. Každý z těchto odborníků pracuje ve škole na plný úvazek a do vyučovacího procesu nezasahuje. Překvapilo nás, že má škola k dispozici i pracovníka na pozici knihovníka – jedná se o pedagoga, který se stará pouze o knihovnu. Počty dětí ve třídách jsou vysoké, běžně se současně učí třicet i více dětí. Před dvěma lety byla v Makedonii plošně zavedena inkluze. Speciální školy neexistují, a tak se společně vzdělávají všechny děti, což je podle slov pedagogů velmi náročné. Přesto jsme byly svědky jednoznačné skutečnosti: děti i dospělí v Makedonii zvládají hovořit plynnou angličtinou. Hodinová dotace přitom není vyšší než u nás. Výuka probíhá od 8 hodin do 15 hodin, prázdniny jsou ale delší (cca od poloviny června do začátku září prázdniny hlavní, na vánoční připadají dva týdny v lednu, pro Velikonoce zbývá čtrnáct dní v průběhu dubna či května).  I když škola, ve které jsme působily, patří k těm kvalitním, na materiálním vybavení to příliš znát není. V některých učebnách lze nalézt dataprojektor a bílou tabuli, nejsou však k dispozici všude. Tablety ani iPady součástí vyučovacího procesu nejsou, škola je jednoduše nevlastní. Podívaly jsme se do počítačové učebny, učebny biologie a cizích jazyků i do třídy vybavené pomůckami pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Při příchodu do tříd žáci odevzdávají mobilní telefony do speciálně připraveného kapsáře.  V průběhu naší stáže jsme měly možnost zhlédnout výuku angličtiny a hovořit s dětmi i vyučujícími o celé řadě témat.

Zbylý čas jsme využily k poznávání místních pamětihodností, kultury a gastronomie. Hlavní město Skopje je moderní, po velkém zemětřesení v roce 1963, jemuž padla za oběť většina původních budov, bylo z velké části znova vystavěno. K nejvýznamnějším památkám patří místní Vítězný oblouk, kamenný most přes řeku Vardar, dům Matky Terezy, pevnost Skopje a Starý bazar, část, jež dýchá specifickou atmosférou. Ve městě je kromě pravoslavných chrámů i celá řada mešit. V blízkosti města se nachází další, tentokrát přírodní zajímavost: kaňon Matka. Za návštěvu stojí i starobylé město Ochrid nalézající se na břehu stejnojmenného jezera. Chrám sv. Sofie byl postaven v 9. století a nacházejí se v něm původní fresky ikon. Nádherné výhledy nabízí prostranství před chrámem sv. Jana v Kaneo, lze z něj zahlédnout celé Ochridské jezero. Překrásný je rovněž kostel sv. Klimenta a Pantelejmona. Místní specialitou jsou ochridské perly, které zde obchodníci nabízejí doslova na každém rohu.

Severní Makedonie je ve srovnání s Čechami zemí méně vyspělou. Místní, s nimiž jsme diskutovaly, potvrzují, že život zejména pro mladé je zde velmi těžký. Proto také celá řada z nich svou otčinu opouští (za posledních 10 let tak Makedonie přišla o téměř půl milionu obyvatel). Průměrný měsíční plat činí 500 euro, ceny bydlení jsou přitom vyšší než u nás). Přesto jsou místní obyvatelé nesmírně milí, optimističtí a přátelští. Každý, koho jsme na ulici oslovily, nám ochotně pomohl, poradil, ukázal cestu, pronesl nějakou legrácku či vtip.

Myslím, že naše zkušenosti můžeme popsat jako veskrze pozitivní. To, co jsme pocítily po návratu, je jednoznačně vděk. Za to, jak dobře se nám daří. Za to, v jak krásné a čisté zemi žijeme. Za to, jak velké kulturní a přírodní bohatství vlastníme. Nevnímejme vše jako samozřejmost!